Charakteristika proleženin

Proleženiny (dekubity) zůstávají přes veškerý pokrok v medicíně stále vážným problémem. Způsobují utrpení pacientům, a dokonce ohrožují jejich životy. Proleženiny patří do kategorie chronických ran. Jedná se o sekundárně se hojící ránu, která i přes adekvátní léčbu nemá po dobu 4 týdnů tendenci se hojit. Chronické rány se hojí výstavbou nové tkáně s odpovídající anatomickou strukturou, proto doba hojení je zpravidla dlouhá a individuálně podmíněná příčinou a rozsahem poškozené tkáně.

Chronické rány mohou vzniknout i z ran akutních. Častou příčinou komplikací hojení akutní rány a vzniku rány chronické je působení infekce nebo neadekvátní ošetřování.

K chronickým ranám se řadí mimo dekubitů:

  • bércové vředy
  • diabetická noha
  • nádory s vředovitým rozpadem
  • komplikovaně se hojící pooperační rány.

Proleženiny jsou lokalizované poranění kůže a/nebo tkáně pod ní, které se obvykle nachází nad kostním výčnělkem a je způsobeno tlakem či kombinací tlaku a tření. S proleženinami je spojována řada vedlejších příznaků a faktorů, které přispívají k jejich vzniku. Význam těchto faktorů nebyl stále objasněn.(např. u nemocných dlouhodobě upoutaných na lůžko).

Příčiny

V místech neustálého kontaktu a tlaku dochází k uzavření drobných cév, tkáně jsou špatně zásobovány živinami a kyslíkem, a tak dochází k jejich postupnému odumírání. Rozsah odúmrtí tkáně závisí na vzájemném působení několika faktorů:

  • intenzity tlaku,
  • doby působení tlaku,
  • odolnosti organismu vůči tlaku,
  • celkového stavu postiženého (přidružená onemocnění),
  • vlivů zevního prostředí (léky, teplota, vlhkost apod.).

Proleženiny se objevují poměrně rychle, v některých případech i po pouhých několika hodinách. Zvýšené riziko vzniku dekubitů mají lidé inkontinentní, pacienti s onemocněním centrálního nebo periferního nervového systému, nemocní po úrazech a lidé ve vyšším věku.

Proleženiny se mohou vytvořit kdekoliv na těle. K místům nejnáchylnějším k jejich vzniku patří oblasti s malou vrstvou tukové a svalové tkáně, kde tlak zvenčí působí přímo proti kosti. Patří k nim:
obr1

  • oblast nad křížovou kostí,
  • paty,
  • sedací kosti,
  • oblast nad velkými výčnělky stehenní kosti,
  • vnější kotníky.

Proleženiny se vyvíjí v několika stadiích. Prvním projevem tlakového postižení je zarudnutí, bolestivost a otok kůže. Následuje puchýř nebo povrchový vřed zasahující do pokožky a škáry. V okolí se rozvíjí zánět. Posledním stadiem je odumření (nekróza) tkání. Má vzhled černé suché krusty, nebo naopak rozbředlé nažloutlé tkáně. Nedostatečně léčená proleženina se dále prohlubuje, nekróze podléhají okolní svaly a kosti. Odumřelá tkáň je rozbředlá, hnilobně páchne, zbytky tkáně mají žlutozelenou barvu. Velkou nevýhodou je také to, že dekubity vznikají nejdříve hluboko ve tkáních, postupují směrem nahoru, a k samotné pokožce se dostávají až v úplném závěru. Proto může být zpočátku obtížnější jejich vznik rozeznat.

Vyvinutá proleženina má charakter vředu s druhotnou infekcí. Infikované vředy ohrožují postiženého celkovou infekcí.


Zdroje:

www.hojeni-ran.cz
www.osobniasistence.cz – podle textů Milana Čoka, www.osobniasistence.cz, doplněno podle textů NCO NZO Brno.
www.vyzivavnemoci.cz
Foto FN Plzeň