Lidská kůže

Kůže (cutis, derma) je největším orgánem lidského těla. Skládá se ze tří vrstev: z povrchové pokožky, škáry a podkožního vaziva.

Plocha kůže u dospělého člověka dosahuje přibližně 1,6 až 1,8 metru čtverečného. Její hmotnost činí přibližně 7 procent celkové tělesné hmotnosti. Tloušťka kůže se liší podle jednotlivých částí těla. Pohybuje se od 0,4 milimetru na očních víčkách až po 4 milimetry na zádech.

  • ochrana – proti teplotním výkyvům, před ztrátou tekutin, před vstupem škodlivých mikroorganismů a nečistot do organismu;
  • vnímání – smyslové buňky v kůži informují o teplotě nebo poranění;
  • termoregulace – výměna tepla mezi organismem a okolím, tepelná izolace;
  • skladování – kůže se podílí na látkové výměně a uchovávání tuků, vody, minerálů a vitamínů;
  • vylučování – mazové a potní žlázy vylučují vodu, soli, tuky, oxid uhličitý a dusíkaté látky;
  • vstřebávání – kůží pronikají látky rozpustné v tucích a dýchací plyny;
  • estetická funkce – vzhled a úprava kůže je jedním z prvních znaků, kterých si při vzájemném kontaktu všímáme. 

 

Tři vrstvy kůže

  • Pokožka – zevní vrstva (epidermis)

Zevní vrstva (viz Obr. č. 1), tvořená několika vrstvami kožních buněk; neobsahuje cévy. Buňky pokožky připomínají dlaždice naskládané v několika vrstvách na sobě. Ve spodních částech pokožky se tyto dlaždice neustále dělí a vytlačují buňky nad sebou blíže k povrchu. Postupem do horních vrstev pokožky dlaždice postupně rohovatí, odumírají a odlupují se. Tím dochází k plynulé obměně pokožky. Přibližně každé 3 týdny dochází ke kompletní obměně pokožky. Z kůže se za celý lidský život oloupe asi 20kg mrtvých buněk.

  • Škára – střední vrstva (dermis)

Střední vrstva (viz Obr. č. 2), tvořená vazivem s bohatou sítí cév a nervových zakončení. Skládá se z vazivových buněk a elastických vláken, které se v podkoží kříží. Mezi proplétajícími se vlákny je také množství tukových buněk. Elastická vlákna škáry jsou orientována do určitých směrů, odpovídajících převládajícímu směru mechanického zatížení kůže v dané krajině. Elastická vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost a štěpitelnost kůže.

Tato vrstva rozhoduje o pružnosti, mechanické odolnosti a pevnosti kůže. Součástí škáry jsou nervová zakončení, díky kterým vnímáme teplo, chlad a bolest. Vedle nervů obsahuje škára i jemné cévy důležité pro regulaci tepla a imunitní buňky zajišťující ochranu.

  • Podkoží – nejhlubší vrstva (subcutis)

Nejhlubší vrstva (viz Obr. č. 2), tvořená řídkým vazivem a tukem. Podkoží tvoří izolační vrstvu chránící proti teplotním vlivům i mechanickému poškození. V tukové tkáni si organismus uchovává přebytky energie. Počet tukových buněk v podkoží je stejný, ať už hubneme, nebo naopak přibíráme na váze. Buňky mají schopnost výrazně měnit svůj objem.

Kůže obsahuje tzv. přídatné kožní orgány (tzv. deriváty kůže):

  • vlasy a chlupy,
  • nehty,
  • mazové a potní žlázy,
  • pachové žlázy,
  • mléčné žlázy.

 

Kožní rána

Jedná se o ztrátu či porušení kožního krytu v důsledku fyzikálního, mechanického, chemického nebo termického poškození či v důsledku patofyziologických poruch nebo jakékoliv poškození anatomických nebo fyziologických funkcí tkáně.

Jednoduché kožní rány zasahují do pokožky, škáry a podkožního tuku. Komplikované rány naproti tomu pronikají hlouběji a poškozují důležité nervově-cévní svazky a orgány. Pokud rána proniká do tělní dutiny, označujeme ji jako penetrující, v opačném případě jako nepenetrující.

U každé rány určujeme a popisujeme její:

  • lokalizaci,
  • velikost,
  • hloubku,
  • tvar,
  • směr,
  • okraje.

 

Obecně lze příčiny vzniku ran shrnout do tří základních oblastí. Rány vznikají na základě:

  • lokální poruchy výživy kůže,
  • lokálního působení tlaku, cévního poškození,
  • systémového onemocnění (infekčního, nádorového, krevního apod.).
 

Zdroje